Je opravdu jen pár věcí, které nemůžeme v životě změnit…
Často jdeme s proudem, myslíme si, že věci jsou tak, jak jsou, a že naše možnosti jsou jen velmi omezené nebo skoro žádné. Přijímáme je, zvykáme si, podřizujeme se.
Tečka.
Jedeme na autopilota a necháme se unášet okolnostmi. Zavazujeme se smlouvami v zaměstnání, zavazujeme se k hypotéce, zavazujeme se k manželství. Honíme se z práce na nákup, domů a spát. Když se začínáme v neděli večer po víkendu trochu nadechovat, je čas zase na kolotoč dalšího týdne.
Opravdu to takhle chceme? Opravdu nemáme jinou možnost?
Co trošku zpomalit?
Co začít vnímat sami sebe?
Jsem to já? kolik času strávím tím, co je jen nezbytné, ale nepřináší mi potěšení? Je to nutné?
Kolik času strávím tím, že se chci zavděčit druhým? Kdo řekl, že tak je to správně? Kdo určuje pravidla?
Je jen na nás, co si vybereme.
Přednastavený život ve vleku okolností nebo život plný zvratů, nejistot, vášní, úspěchů, ale plně v naší režii.
Pokud vás láká druhá možnost, naprosto s vámi souzním. Moje vlastní potřeby vymanit se z kruhu neúspěchů, pochyb o vlastních kvalitách, bojkotování sebe sama a posedlosti po vnějším uznání mě přivedly k mému prvnímu opravdovému posluchači – chcete-li kouči.
Je opravdu jen pár věcí, které nemůžeme v životě změnit. Ostatní ano.